Nedoporučuje se...

Novela zákona o památkách se oproti očekávání stala pro ministerstvo kultury ČR vážným problémem. Byla předmětem konfliktů, osobních střetů a vzedmutých vášní. Její poslední verzi považovaly ministerstvo kultury, vědecká rada pro památkovou péči i značná část památkářů v terénu za vyhovující kompromis. Legislativní radou české vlády však nebyla doporučena k projednávání.

Dvě koncepce

Spory a nejasnosti se celý rok točily hlavně kolem jedné otázky: chceme a můžeme svěřit povinnost státní péče o památky, včetně výkonu správy a rozhodovacích pravomocí, do rukou odborníků-památkářů? Ministerstvo kultury loni na jaře takovou myšlenku přijalo a předložilo české vládě zásady novely památkového zákona, které znamenaly úplnou proměnu právních vztahů v této oblasti. Podle této první koncepce by byla dosavadní střediska památkové péče (a další podle potřeby založená pracoviště) přeměněna na památkové úřady. Tak by např. každý vlastník památky, který by s ní chtěl nějakým způsobem manipulovat (typickým příkladem jsou stavební úpravy), musel před žádostí o stavební povolení získat pro svůj projekt souhlas památkového úřadu.

Mezi spontánním návrhem zdola a datem oficiálního předložení novely uběhly tři měsíce a v tomto průtahu památkáři spatřují jeden z hlavních důvodů neúspěchu. Česká vláda se nikdy nedívala příliš příznivě na požadavky, aby byly některé pravomoci odděleny od jednotné státní správy (ministerstev a okresních úřadů), aby byly vytvářeny tzv.…