Federální model

Mluví se o fungujícím modelu federace. Jeho minimální technické předpoklady přehledně popsal například Karel Kühnl v prvním letošním čísle Přítomnosti: společná hlava státu, společná zahraniční politika, společná armáda a obrana, společná měna, zahrnující i zásady fiskální, hospodářské a soutěžní politiky, a společný daňový systém. Bez pravomocí v těchto oblastech se federace stává pouhou simulací, která se nemusí ani formálně rozpadnout. „Může to mít takovou podobu, že se bude mluvit o federaci, ale budou dvě vlády: jedna v Čechách a jedna na Slovensku. Protože federální vláda efektivně ztratí pravomoc na Slovensku,“ říká ministr české vlády Karel Dyba. Aby k tomuto nedošlo, je třeba říci víc než že federální orgány mají takové a takové kompetence. Je třeba se v zákonech vyhýbat formulaci „stanoví federální vláda po dohodě s vládami republik“. A především je třeba jasně říci, že ty kompetence, které má federace, nemá už nikdo jiný. To jsou však kritéria pouze technická. Federální vláda musí mít přirozenou autoritu, a tu jí nedá jakýkoli sebelépe fungující model.

Společenství sdílených hodnot

Legitimní autorita existuje pouze v určitém společenství. Obyvatele jakéhokoli státu musí spojovat něco, co přesahuje hodnoty pouhého občanství, aniž by s nimi kolidovalo. S určitým zjednodušením se uvádí, že například ve Francii je to především kultura této země, v Británii její historie, v USA sdílení hodnot, na kterých byly Spojené státy založeny. Takovému…