Netrpělivost armády

Přízrak občanské války, který již delší dobu hrozí Slovinsku, Chorvatsku a albánskému Kosovu, se v sobotu 8.března přesunul i nad Bělehrad. Masová demonstrace srbské opozice, jejíž účastníci navenek požadovali jen výměnu několika ředitelů a šéfredaktorů bělehradské televize, byla znenadání obklíčena a napadena příslušníky řadové a také zvláštní srbské policie. Na potlačení byl použit těžký protidemonstrační arzenál: nechyběly ani samopaly s gumovými náboji. Tak tvrdý zásah ovšem naznačuje, že demonstrantům šlo o daleko více než o pouhou změnu ve vedení bělehradské televize. Ladění demonstrace bylo totiž značně protikomunistické, a tudíž zaměřené proti současnému srbskému režimu v čele s prezidentem Miloševičem.

Sociální nespokojenost v Srbsku dosáhla již takové intenzity, že k výbuchu stačila na jugoslávské poměry tak malá a běžná jiskra, jakou je tendenční a lživé televizní zpravodajství o údajné genocidě chorvatských Srbů. Brutalita, s níž byly nepokoje potlačeny, však svědčí o pravé tváři moci, která se až dosud pokoušela nespokojenost a konflikty zastírat vytvářením napětí ve vztahu k nesrbským republikám, především Chorvatsku a Slovinsku.

Miloševičův slib „nikdo už nikdy nebude bít Srby“, kterým dosáhl ve své republice mimořádné popularity, byl takto odhalen jako předvolební klam. Jde totiž o politika znalého psychologických mechanismů mas. Včas poznal, že cestu k moci mu zajistí především demagogické odvolávání se na „vůli lidu“ a populistická hesla.…