Self-image a co s ní (III.)

Všechny ze tří hlavních psychologických a psychoterapeutických škol, jimiž se v této sérii zabýváme, se vyznačují notnou dávkou humoru, místy až srandy. Všechny berou na vědomí, že smích sám o sobě už má terapeutický účinek. Brát se příliš vážně je jedna z příčin duševní nevyrovnanosti. Je totiž projevem neschopnosti vnímat sebe a svůj vztah ke světu jinak než v tom malém rámci či kontextu, vymezeném právě naší self-image, do níž jsme tolik investovali a kterou se snažíme sveřepě bránit, což nám znemožňuje psychologický růst.

Schopnost měnit významové rámce a kontexty je jedním ze základních principů metody Neuro-Linguistic Programming (NPL), kterou vypracoval v Americe arcivtipálek Richard Bandler. Jeho knížečka „Use Your Brain - for a Change“ se čte skoro jako sbírka situačních gagů.

Neuro-lingvistická programace je založena na tomto poznatku: lidská nervová soustava funguje jako počítač, s tím rozdílem, že každý jedinec je schopen sám sebe průběžně programovat, nechce-li se nechat programovat od jiných. Každý lidský čin je výsledkem vědomé či nevědomé programace prostřednictvím myšlenkových (lingvistických) povelů, které dáváme své nervové soustavě.

Samotná myšlenková programace má tři varianty, které odpovídají třem lidským psychologickým typům: audiální, vizuální a kinestetický (emocionální). Někdo se učí snadněji poslechem, jiní vizuálními pomůckami, třetí navázáním vztahu k vnímanému předmětu. Typy se dají rozpoznat podle toho, jak reagují na ten…