Co s bohatstvím státu

Po přečtení článku p.Kurase „Británie v krizi” (Respekt 1/91) jsem zapochyboval, zda žijeme oba ve stejné zemi. Pan Kuras jako mnoho jiných novinářů se neřídí skutečností, ale tím, co čte v novinách a vidí v televizi.

Inu, BBC bylo vždy doleva, nezávislá televize snad trochu méně. Co se týká tisku, vzala si londýnská City do hlavy, že by bylo dobře mít zase jednou labouristickou vládu. Konzervativci už vládli příliš dlouho a reformovaní labouristé, které docela přešla chuť znárodňovat, nabízejí rozumnou finanční politiku. (Totéž se kdysi myslelo o Haroldu Wilsonovi a dopadlo to hrozně.) Proto finanční žurnalisté všude možně sbírají statistiky a manipulují s nimi, jak jen mohou.

Pravda, máme vysokou úrokovou sazbu, ale tu mají i Austrálie a Itálie, a přece v těchto státech nikdo nepředvídá katastrofu. V Británii je ostatně více investorů než dlužníků, a těm to prospívá. (Sám vlastním malou počítačovou firmu, a i když jsem si nikdy nemusel brát žádnou půjčku, jde to zaplať Pánbůh dobře. Ani jeden z mých zákazníků se nepoložil, pouze jeden dodavatel, který si půjčoval peníze, aby překoupil další firmy, a nakonec to prasklo.)

Pokud se týče nebydlících, byl jsem nedávno v Německu a zjistil jsem, že v této zemi, kterou nám stejní novináři vždy dávali za vzor, mají milión lidí bez přístřeší. Na rozdíl od Německa máme vyrovnaný státní rozpočet…