Peníze nebo život

I když se všichni snadno shodneme na tom, že hodnota života je nevyčíslitelná, jsou situace, kdy se život penězi poměřuje. Nemusíte být ani přepadeni, stačí, když se ocitnete ve zdravotnickém zařízení. Vaše případná iluze o bezplatné péči se rychle rozplyne, když lék, který nezbytně potřebujete, bude k dostání pouze na černém trhu. Čím větší je nedostatek peněz ve státní pokladně, tím menší může být částka uvolněná na zdravotní péči. Větší ochota společnosti investovat do zdraví zvyšuje jen podíl věnovaný zdravotnictví, a to vždy na úkor ostatních oblastí společenského života, ekologie, obrany, školství apod. Z těchto úměr mezi finančními zdroji a životem se nedá uniknout.

Socialistické zdravotnictví ovšem umělo dělat zázraky. S dvakrát až třikrát menším podílem na státním rozpočtu než v ostatních vyspělých evropských zemích dokázalo zaměstnávat víc doktorů na jednoho obyvatele a umožňovalo léčit pacienty v nemocnici dvakrát až třikrát déle. Tomuto perpetuu mobile mohou snad věřit občané, zdravotníci a dokonce i poslanci, ne však ekonomové. Řešení záhady se jmenuje skryté dotace a nízké platy zdravotnického personálu. Rigidní systém centrálně plánovaného zdravotnictví tyto iluze udržoval při životě tím, že nerespektoval elementární ekonomické principy. Nedospěl-li již dříve k úplné krizi, bylo to zásluhou poměrně dobré morálky zdravotníků a pacientů, kteří vše trpně snášeli a vlastně stále ještě snášejí.

Humanizace zdravotnictví se tedy dočkáme jen tehdy,…