Armáda není destabilizovaná

V poslední době se dost hovoří o destabilizaci armády, o snížení její bojeschopnosti. Souhlasíte s tímto názorem?

Myslím si, že se tyto pojmy používají často bez hlubšího pohledu. Jak je možné hovořit o destabilizaci armády, jestliže jsou plněny rozkazy prezidenta republiky, ministra obrany i náčelníka generálního štábu? Nestabilita začíná snahou armády o určité projevy politického charakteru, o narušení celospolečenského vývoje nebo o vstupy, které by proces změn brzdily. K nedotažení dílčích úkolů nedochází vinou armády, ale například zákonem o civilní službě.

Jakým způsobem omezuje zákon o civilní službě plnění úkolů?

O civilní službu žádá příliš mnoho branců a vojáků základní služby. Odchody se týkají většiny vojenských jednotek. Jejich stavy se neustále mění, jednotky nejsou schopny plnit výcvikové plány. Vlastně se začíná neustále znovu. Jednou ze základních podmínek fungování vojenského kolektivu je vědomí, že se mohu spolehnout na svého kolegu. Armáda má také množství objektů, zařízení, prostě toho, co je součástí vojenského života - kuchyňské bloky, sklady, kotelny, strážní objekty - jejichž chod si musí zabezpečovat sama. Dnes máme díky nedostatku vojáků více zabezpečovacích složek než složek, které se věnují samotnému výcviku.

Nenesou vinu na stavu armády také profesní nedostatky důstojníků a praporčíků?

Nezastírám, že problémy existují, ale domnívám se, že jsou to vnitřní…