Poločas jugoslávského rozpadu

26.prosince vyhlásila jugoslávská republika Slovinsko svou suverenitu. Svět si již zvykl na obdobné akty v SSSR, ale v poválečné Evropě mimo sovětské území nemá tento krok obdoby. Reakce jsou zatím opatrné - jak ze strany federace, tak ze strany sousedních zemí. Deklarovaná nezávislost má také jen manifestační charakter: ve Slovinsku je nadále rozmístěna jugoslávská armáda a na hranicích úřadují jugoslávští celníci. Přes mnohá silná slova nešlo Slovincům o definitivní vytržení ze svazku federace, ale především chtěli ukázat, že to s požadavkem na její přebudování myslí vážně. Jugoslávská otázka dne zní: federace nebo konfederace? Odpověď rozhodne zejména o osudu hospodářské reformy, dnes víceméně skryté za národnostními vášněmi.

Navzdory předchozímu varování federálních orgánů se lublaňský parlament podvolil výsledkům plebiscitu z 23.prosince. Pro nezávislé Slovinsko hlasovalo 92% voličů (při 95% účasti to znamená 88,5% občanů republiky). Slovinský prezident Milan Kučan potom nastínil určitý scénář pro následujících šest měsíců: vypracovat novou ústavu, vybudovat samostatný hospodářský systém, vyjasnit vztahy s ostatními svazovými republikami. Tím by Slovinsko postupně převzalo větší část kompetencí, které svého času přenechalo federaci. Na rozdíl od mnoha svazových republik SSSR se zde sice nemluví o vlastní měně, zato se uvažuje o reálných možnostech vojenské obrany. Slovinský generální štáb již v prosinci oznámil, že přebírá rozmisťování slovinských branců.…