OSA Kostra
Často je postup jednoduchý: spisovatel přijde do nakladatelství s rukopisem a se zájmem ho vydat. Pokud nakladatelství knihu vydat chce, dohodne se spisovatelem výši autorské odměny.
„Při každém užití díla náleží autorovi autorská odměna. Výše této odměny se řídí podle hodnoty díla a jeho významu pro společnost.“ (par.13 autorského zákona)
Často je postup jednoduchý: spisovatel přijde do nakladatelství s rukopisem a se zájmem ho vydat. Pokud nakladatelství knihu vydat chce, dohodne se spisovatelem výši autorské odměny. Potíže však nastávají v případech, kdy autor není schopen užití svých děl uhlídat. V současném „věku informatiky a masmédií“ se tak děje stále častěji, a vůbec nejvýrazněji v hudbě. Ta zní skoro všude a autor by se musel dohadovat s kdejakým majitelem musicboxu, uslyší-li tam svou písničku. Proto se autoři hudebních děl nechávají zastupovat organizacemi (u nás Ochranný svaz autorský-OSA), které provozování jejich děl evidují a vybírají poplatky za užití děl.
Hlas populární hudby
V minulosti OSA vybrala určitou sumu peněz a tu přerozdělila podle své představy o „hodnotě děl a jejich významu pro společnost“. Hodně peněz se tak přelévalo z popu do vážné hudby, a to zejména do té funkcionářské. Zastupovaní ztratili kontrolu a OSA se dostala do absurdních konců, v nichž bylo možné dědicům Jaroslava Ježka řádově 100.000 ubrat, aby se mohla přidat stejná suma členu ÚV skladatelské organizace. Provalila se aféra (Mladý svět 40/1989) zvaná OSA NOSTRA.
Jak věc napravit? Ať každý autor dostane přesně tolik, kolik OSA od uživatelů jeho díla vybere! Bez jakéhokoliv přerozdělování. To ostatně nemá v jiných…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu