Zajatci jaderné smrti

Nejvyšší Sovět SSSR rozhodl, aby byl do konce roku 1990 vypracován program k zastavení provozu jaderné elektrárny v Černobylu. V usnesení se mj. říká, že opatření, jež byla přijata k tomu, aby se zmírnily a překonaly následky havárie, jsou nedostatečná. Dosavadní informace o postižené oblasti byly neúplné. Do konce roku má být přijat dlouhodobý program na ochranu obyvatelstva Ukrajiny, Běloruska a Ruské federace před následky černobylské katastrofy. V parlamentě má být projednán právní status obětí a návrhy zákonů o využívání jaderné energie a o zajištění bezpečnosti jaderných elektráren. Počítá se s přijetím speciálního programu „Děti Černobylu“.

Je 26.dubna 1986, jedna hodina a dvacet šest minut… Reaktor č.4 černobylské jaderné elektrárny, naplněný 180.000 kilogramy vysoce radioaktivního materiálu, který odpovídá síle 1.000 hirošimských bomb, letí do vzduchu. Vodíková exploze trhá střechu. Na 30 místech vyskakují nedočkavé plameny. Těžký pojízdný jeřáb se rázem uvolňuje a padá z velké výšky do otevřeného reaktoru. Prudký požár vrhá celý radioaktivní „inventář“ do výše: nejméně 200 různých radioaktivních sloučenin se „komínovým efektem“ dere k nebi. K ránu se zvedá jihovýchodní vítr a odnáší černý černobylský mrak k severu.

14 dní běsní pekelný živel. Teprve pak se podaří jej utlumit a shora pomocí vrtulníků zasypat. Požárníci, kteří zasahují v prvních hodinách, za několik málo dní umírají. Pohřbívají je v olověných rakvích, protože jejich těla vydávají…