Pravomoce

Kompetenční zákony jsou schválené, všichni si oddechli. O vlásek jsme unikli ústavní krizi, ukázalo se však, že dnešní ústava nemá nástroje, jak ji řešit. Byla tu reálná možnost, že parlament za dramatických okolností neschválí, co se od něho očekávalo, nebo že to schválí jen jedna sněmovna a druhá se postaví proti. Co potom?

Neschválí-li poslanci zákon, po kterém volá třeba celá společnost, nebo bez jehož schválení by propukla závažná krize, nelze s tím dnes nic dělat. Jenže co když půjde o zákonnou normu, nutnou k fungování státu? Třeba o státní rozpočet? Poslanci jej nemusí schválit, ale bez odhlasovaného rozpočtu nemůže vláda fungovat. A podle dnešní ústavy rozhodnutí ani složení parlamentu nemůže za těchto okolností nikdo až do příštích voleb změnit.

Pokud by se naopak stalo, že by jedna sněmovna zamítla zákon, který druhá odhlasuje, snaží se vzájemně dohodnout. Pokud toto tzv. dohadovací řízení neuspěje a parlament není tedy jako celek schopen se rozhodnout, prezident jej může rozpustit a podle ústavy se do 60 dní vypíšou nové volby. Nic se však neříká o tom, kdy se budou konat. Takovou eventualitu ústava neřeší, v minulém režimu stejně vládlo politbyro a s Federálním shromážděním si nikdo hlavu nelámal. Kdo by však dnes vládl do ustavení nového parlamentu? Podle některých pasáží ústavy se zdá, že předsednictvo FS. Je však logické, že je-li rozpuštěno nějaké těleso, jsou rozpuštěny všechny jeho orgány a tudíž i předsednictvo. Kdo by tedy v onom…