Rošáda Saddáma Husajna

Čtyři měsíce přitahuje Perský záliv pozornost celého světa. Jak se vojenská situace postupně vyhrocuje, do pozadí ustoupila původní příčina konfliktu, tedy irácká okupace Kuvajtu.

Prakticky všechny kroky, které světové společenství podnikalo proti Bagdádu, byly posuzovány z hlediska několika tisíc rukojmí. Nedávné rozhodnutí Saddáma Husajna propustit do vánoc všechny zadržované proto padlo na živnou půdu snah o „mírové řešení“ krize. Iráckému diktátorovi nelze upřít notnou dávku politického instinktu: podařilo se mu účinně narušit vyhlídky na uplatnění předchozí rezoluce Rady bezpečnosti OSN, která povolila použití „veškerých nezbytných prostředků“, jestliže se irácká armáda nestáhne z Kuvajtu do 15.ledna.

Náhlý obrat nebyl tak nečekaný. 30.listopadu pozval prezident Bush do Washingtonu iráckého ministra zahraničních věcí Tárika Azíze. Následovala otázka návštěvy jeho amerického kolegy Bakera v Bagdádu - jaký je rozdíl mezi diskusí, rozhovory a vyjednáváním? 5.prosince pak americký vyslanec při OSN Thomas Pickering nechtěl vetovat protiizraelskou rezoluci (o Palestincích na okupovaných územích) a namísto toho navrhl, že USA by za určitých okolností podpořily mezinárodní mírovou konferenci. Tímto vývojem si nejvíce polepšil právě Saddám Husajn: zbavil se již obtížného břemene rukojmích a přiblížil se šanci na vyjednávání jak přímo s Američany, tak na mezinárodním fóru. Americký návrh totiž v zastřené formě potvrdil to, co Irák požadoval od 2.srpna -…