Jsme skvělí

Tak už snad konečně nastal čas přestat se celonárodně bičovat po zádech, sypat si popel na hlavu a odívat se do pytloviny.

Poslouchejme se chvilku: jsme mizerní, nespolehliví, nemorální, závistiví, podlí, chamtiví, neschopní, zakomplexovaní, nepřejícní a plní nánosu totality. Je to sice všechno pravda, ale není to pravda celá.Koho jako národ takto vlastně vnímáme? Nejsem to nikdy já, vždycky jsou to „oni“. Kdokoli. Každý, koho je trochu vidět, se nám hodí k pomluvení, kritizování a pohrdání. My sami jsme zas jenom bezmocní, zaskočení, podvedení. Kým? Přece každým, koho je vidět, každým, kdo nad námi v něčem vyniká.

Bez ustání vlečeme na zádech minulost, vztek, křivdy, nepotrestané zhovadilosti, nevyléčené závisti. Tíží a shrbují nás tolik, že už nejsme schopni podívat se trochu vzpřímeně jen několik kroků dopředu. Donekonečna počítáme všechny promarněné příležitosti. Všechno víme líp, ale nic s tím nenaděláme. Není to přece na nás, ať se starají „oni“.

Ze samé starosti o příležitosti, které jsme promarnili, nevšímáme si příležitostí, které leží před námi a z nichž se pak v budoucnu stávají jen další promarněné příležitosti minula. Celé československé dějiny jsou dějinami promarněných příležitostí.

Pocit bezmoci a neschopnosti kompenzujeme směšně nabubřelým mesiášstvím. Jsme pupek světa a musíme svět naučit, jak se to dělá. My jsme géniové, všichni ostatní jsou hňupové. Žádný byznys sem nepustíme, zničil by nám naši velesvětovou kulturu.

…