Jiná země

Ve druhém kole polských prezidentských voleb nakonec zvítězil L.Walesa, vítězství je to však dost sporné. Obdržel sice téměř tolik hlasů, kolik očekával, když se pouštěl do volebního boje (či aspoň kolik tvrdil, že očekává). Jenže volební účast byla velmi nízká a spousta lidí odevzdala svůj hlas ani ne tak pro Walesu, jako spíš proti Tyminskému. Konečné vítězství tak ztrácí triumfální příchuť. Walesa svým zvolením ve druhém kole sice zabránil tomu nejhoršímu; jenže toto nejhorší je částečně jeho vlastním dílem.

Výsledky prezidentských voleb by neměly zase až takový význam, pokud by proběhly na pozadí existujícího demokratického systému; kdyby jim předcházely volby parlamentní a přijetí nové ústavy. Walesa si však vynutil přímou volbu prezidenta ve chvíli, kdy tu ještě nebyly žádné jiné institucionální demokratické záruky. Tím vyprovokoval možnost, že se do prezidentského úřadu dostane nezodpovědný demagog, který přitom bude argumentovat mandátem celé společnosti.

Walesa podobné úvahy kategoricky odmítá. Tvrdí naopak, že nebýt jeho, společenské síly, které v průběhu kampaně Tyminského vypluly na povrch, by o sobě daly i tak brzy znát. Prý pouze s tím rozdílem, že by byly početnější a silnější. Společenský výbuch by podle něj mohl dostat nekontrolovaný charakter ohrožující samy základy demokracie.

Podle Walesy byl Mazowiecki poražen proto, že Solidaritě se odcizují její bývalí voliči. Voliči, kteří nesou veškeré břímě drastických hospodářských reforem…