Anglický common law

Za návštěv Československa a Maďarska se setkávám s názorem, že čím je společnost svobodnější, tím by měla mít méně zákonů, neboli čím méně zákonů bude mít, tím bude svobodnější. Jako příklad se uvádí, že v ráji žádné zákony neexistovaly.

Utopie ráje je lákavá: člověk žije v nevědomí zla - nevědomí ve smyslu innocentiae, tedy nevinnosti - je tudíž takříkajíc neschopný zlo konat. Bohužel, člověk má v sobě zakořeněnou touhu zlo poznávat a ochutnávat, dokonce vychutnávat, až se (symbolicky vyhnáním z ráje) uvádí do nevědomí zla - ve smyslu ignorance, tedy nevědomí, že zlo koná.

Protože stav innocentiae - nekonání zla - je ideální stav lidské společnosti, je zapotřebí člověka vyvést z ignorance připomenutím, které z jeho konání je zlem. Tímto připomenutím jsou zákony. Otázkou je, kolik zákonů je zapotřebí. Nestačí jen zásadní principy lidského jednání, které má většina svobodných národů zakotveny v ústavě?

Zásady fair-play

Stojí za povšimnutí, že Británie, která má po staletí pověst země, kde vládne zákon, ústavu nemá a nikdy neměla. Ač ji mnozí občas navrhovali, vždy se nakonec dospělo k názoru, že ústavu nepotřebuje. Má místo ní totiž něco, co lépe vyhovuje britskému smyslu pro fair play: Common Law - neboli Obecný zákon, který je schopen se vyvíjet parlamentním vydáváním nových zákonů a rušením starých, podle potřeb doby a vývoje společnosti, a svobodným rozhodováním soudců.

Zásadou - a zárukou fair play - vždy od samé existence…