Když ví pravice, co dělá levice

Nejvíce místa zabírají v parlamentě diskuse o problémech, do kterých si troufne mluvit každý. Projednává-li se zákon o dluhopisech, zavládne ticho. K nedostatku uhlí měl co říct kdekdo a televize nás o tom věrně informovala.

O jedné interpelaci, která vyvolala bouřlivý potlesk části poslanců a neklid mezi přítomnými zpravodaji ČTK, však referovaly snad jen Lidové noviny. Miroslav Macek upozornil na výrok Alexandra Dubčeka k japonským novinářům, že Československo hledá „třetí cestu“, a vyzval nepřítomného předsedu parlamentu, aby objasnil, za koho mluvil a kam má taková cesta vést. Po interpelaci poslance Ondřeje Humla, který žádal, aby se o zahraničních cestách delegací FS nemusel dozvídat až z tisku, bylo toto vystoupení dalším náznakem určité distance mezi plénem a předsednictvem FS. Předseda Dubček je v parlamentě málokdy k vidění, pokoření prvního místopředsedy Jíčínského ve volbách do komise pro přípravu ústavy je dosud v živé paměti. Kousek za ním sedí kdysi aklamovaný Valtr Komárek - kdy jsme o něm naposledy slyšeli? Při pohledu na předsednictvo si uvědomíme běh času. Mezitím se noví, neznámí lidé stačili navzájem poznat a nastala jejich hodina.

Mezi těmito novými hlasy zaujímají přední místo poslanci sdružení v Meziparlamentním klubu demokratické pravice. Po jeho vzniku levice vzrušeně hovořila o tom, že dojde k přetržení komunikace mezi poslanci OF, že pravice si bude hrát na písečku své prestiže na úkor věcné argumentace a dialogu. Někteří si…