Druhý dech arménské opozice

Situace v kavkazských republikách Sovětského svazu se dramaticky mění. Zdá se, že krvavé národnostní konflikty rozdmýchávané „temnými silami“ KGB a stranické nomenklatury budou konečně vystřídány seriózní politickou debatou opozice. V Respektu č.17 jsme představili Parujra Hajrikjana jako disidenta a emigranta, dnes je již přední osobností arménské politické scény.

Parujr Hajrikjan hovoří ke svým voličům a vůbec nevypadá na politika. Přesto strávil téměř polovinu svého jedenačtyřicetiletého života v gulagu jako politický vězeň. V roce 1988, ve třetím roce Gorbačovovy perestrojky, kdy už i akademik Sacharov veřejně promlouval k sovětské společnosti, zůstával Hajrikjan osobou natolik nebezpečnou, že musel být zbaven občanství. Požadoval totiž nejen to, aby Arménie překonala historické trauma genocidy a navázala normální obchodní styky s Tureckem, nejen to, aby uznala oranžovo- modro-rudou dašnackou trikolóru za státní vlajku, ale zašel ještě dál: žádal obnovení svobodné a nezávislé Arménie.

Ještě vloni v létě považovali Hajrikjanovy požadavky i členové Výboru Karabach, tehdy čerstvě propuštění z věznic, za přinejmenším nereálné, někteří z nich dokonce za přímo nebezpečně extremistické. Letos v únoru přijal Hajrikjana na Pražském hradě prezident Havel. V květnových parlamentních volbách zařadilo Arménské celonárodní hnutí (ACNH), v jehož čele…