Bude v Československu mučení zvířat trestné?

Příběh brněnského milovníka koček

„Když biješ psa, řve. Nedomnívej se, že cítí bolest. Nemá žádné vědomí a jeho nářek je čistě mechanický reflex. Zvířata jsou nevinná, nehřeší a tedy nemohou být trestána. Dobrotivý a spravedlivý bůh jim proto nedal žádnou citlivost. Nemají duši, a když je lidé týrají, nic o tom neví.“ (Descartes)

„1.září 1988 mi zavolal náčelník brněnské kriminálky, že jedou otvírat dům pana Vyhlídala. Zval mě, abych se toho zúčastnila za Ochránce fauny. Ptala jsem se, kdo to bude dělat a jestli mají domluveno, kam zvířata dají. Řekl mi, že akci zajišťuje asanační ústav Medlov. Já mu řekla, že když je v tom kafilerie, nikam nejdu. Nejsem zvědavá na nějaké drasťáky, zažila jsem jich už dost. Přesvědčovali mě, že tam jít musím. Prý se žádnému zvířeti nic nestane, všechno je perfektně připravené a nedělalo by dobrý dojem, kdyby tam nebyl nikdo z ochránců. Tak jsem řekla že ano, že půjdu.“

„Pan Vyhlídal ráno na výslechu tvrdil, že má doma dvanáct psů a několik koček. To nebylo zase tak moc. Připravili jsme tedy dvanáct klecí a Medlov byl také v tomto smyslu vyrozuměn. Když jsem přišel odpoledne, tak se náčelník chytal za hlavu, protože V. zatím prozradil, že těch psů je v domě dvaatřicet.“

"Když se dům otevřel, byl to šok. Policajti začali zvířata po jednom vytahovat a nakonec se zjistilo, že tam je asi sedmdesát psů a bezmála sto koček. Zvířata byla všude, zalezlá pod skříněmi, pod postelemi, všude. Většina z nich v…