Úředníci a krajané

O problémech spojených s přestěhováním volyňských Čechů z postižených oblastí v okolí Černobylu do Československa jsme psali již několikrát. Poslední z článků, nazvaný „Vitaminy ano, víza ještě ne” (Respekt 35), vzbudil konečně pozornost odpovědných orgánů. V úterý 13.listopadu svolalo FMZV tiskovou konferenci. Šéf I.teritoriálního odboru (východní Evropa) Miroslav Větrovec měl pouze dvacet minut času: něco zodpovězeno bylo, ale na většinu otázek se nedostalo. Především na tu nejpodstatnější: kdo je odpovědný za to, že dnes již tři čtvrtě roku stará žádost našich krajanů, z nichž někteří dokonce trpí nemocí z ozáření, ležela téměř šest měsíců bez povšimnutí?

Odpověď lze najít jen velmi těžko. Jednu věc totiž umí byrokracie z ministerstev dokonale: zamlžit a rozmělnit všechno tak, aby odpovědnost za cokoliv nebyla zachytitelná. Celý příběh připomíná pohádku o kohoutkovi a slepičce.

Pan Větrovec odmítl nařčení, že FMZV se celou záležitostí dostatečně nezabývalo. Řekl, že připravit podklady bylo velmi obtížné a že celou záležitost do června brzdilo ministerstvo vnitra.

Vyjádření ředitele II.odboru Úřadu FMV pro pasovou službu a cizineckou agendu L.Drexlera z 31.května, na které se čekalo tři měsíce, stojí opravdu pro svůj cynismus za ocitování: "…Vzhledem k rozloze Sovětského svazu je možné řešit otázku pobytu zmíněných…