Kolaps moci

Tato slova se při hodnocení současného vývoje v SSSR objevují stále častěji. Jsou svědectvím nejhlubší krize, jakou kdy „první socialistický stát světa“ procházel, naznačují však i možnost východiska. Situace připomíná nepříčetné jednání člověka, který byl pronásledovatelem dohnán na samý okraj skalní rozsedliny a tu má nyní přeskočit. Strach mu však brání a tak neodpustitelně dlouho váhá.

Krize Sovětského svazu je hlubší a všestrannější, než aby ji bylo možno překlenout pouhými úpravami a reformami. Moc se tedy začíná bránit: zřetelně si uvědomuje, že v nové politické situaci pro ni nezbude místo. Rétorika o „socialistické cestě“ by nám mohla připadat jako logický pozůstatek, který má překlenout přechod a zabránit výstřelkům, kdyby ovšem v hlavách svazových vůdců existovala jasná představa o tom, jak dál. Místo toho převažuje snaha cosi udržet, ať již jde o zdevastované kolchozní hospodářství, kontinuitu „Velkého Října“, dosavadní strukturu armády či jiné atributy sovětské moci. Nejvýznamnější a také nejbolestivější je dnes otázka samotné existence Sovětského svazu.

Ruské impérium

Ve svých vystoupeních definuje M.Gorbačov pojem Svazu s podivuhodnou nedůsledností. Jednou je to mnohonárodnostní stát, jindy federace, vzácněji pak svazek. Nesmyslnost první z definic je zřetelná v okamžiku, kdy se pokusíme označit Evropské společenství za „mnohonárodnostní sdružení“. Podobné formulace automaticky vyvolávají představu silného a všemohoucího…