Ja su Čech a kto je viac?

Skromný historiografický příspěvek k vzájemnému chápání Čechů a Slováků od Anglomoraváka, jemuž je úplně lhostejné, kdo je kdo, a zajímá ho jen, jak kdo přispívá k duchovnímu a hmotnému obohacení svého okolí, kontinentu, planety a galaxie.

Především, Češi dluží Slovákům projev úcty za toto: Slováci přežili tisíc let maďarské okupace a zůstali národem, a to bez vlastní slovensky mluvící šlechty, bez vlastní literatury a bez vlastního školství. Jak se jim to podařilo, je zázrak, před nímž klobouk dolů.

Češi byli v nebezpečí kulturního zániku necelá tři staletí a česká germanizace ve srovnání se slovenskou maďarizací byla procházka po luzích a hájích. Jestli si někdo myslel, že po tisíciletém přežití maďarizace se Slováci za několik let nechají počeštit, spadl z měsíce.

Češi a Slováci jsou dvě odnože starého národa Morávů, jehož panovnickým centrem jednu dobu bývala Nitra. Čeština a slovenština jsou dialekty staré moravštiny. Už to samo o sobě by mělo stačit Moravákům k vyléčení komplexů méněcennosti či ustrčenosti natolik, aby přestali otravovat s nápady na třetí federativní republiku.

Československo (či Česko-Slovensko) byl nešťastný název státu od samého počátku. Nebyl totiž státem Čechů a Slováků, nýbrž taky Němců, Maďarů, Rusínů, Poláků, Romů a jidiš mluvících Židů (na rozdíl od Židů, kteří se národnostně pokládali za Čechy, Slováky atd., židovského vyznání).

Belgie se nejmenuje Vlámskovalonsko, nýbrž Belgie, podle původního kmene Belgů, který…