Souboj spojenců

Na slavné fotografii z května 1988 vycházejí dělníci po vyhrané stávce z gdaňských loděnic. V očích mají slzy. Vedou je Tadeusz Mazowiecki, v té době poradce Solidarity, nyní předseda vlády, a odborářský vůdce Lech Walesa. O dva a půl roku později jsou postaveni před problém skutečné demokracie, za kterou bojovali: před problém prezidentských voleb. Dva hlavní kandidáti jsou Mazowiecki a Walesa, z nichž jeden musí získat více než 50% hlasů, aby zvítězil v prvním kole.

Většina Poláků se prezidentských voleb zúčastní poprvé. Neexistuje představa o tom, jak bude ústava definovat funkci hlavy státu a volby připomínají spíše soutěž o polskou královnu krásy. Po čtyři týdny volební kampaně defilují kandidáti na televizních obrazovkách (dvě hodiny denně, v rozhlase čtyři hodiny - ve vymezených časových intervalech, které jsou bedlivě střeženy.) Kampaň má mírný, až rozpačitý charakter, bez dobrých sloganů a vzájemných narážek. Walesova strana vtipně využívá starých filmových záběrů ze dnů, kdy byli všichni přátelé. Stěží nalezneme plakáty, propagující čtyři další oficiální uchazeče. Nikdo z nich nemá reálnou naději na vítězství, ale hlasy získané v jejich prospěch by mohly sehrát nezbytnou roli v posunu rovnováhy.

Roman Bartoszcze je přitažlivý pro část zemědělců převážně prowalesovsky orientovaných, už proto, že Mazowieckého vládní zemědělskou politiku považuje mnoho zemědělců za katastrofální. Krajně pravicový vůdce Moczulski, zasloužilý disident, získá zřejmě…