Pozdrav z Basileje

„Paní Horusická, s vaším manželem je to na provaz, rozumějte mi, ten provaz si soudruzi z ÚV KSČ nejenom přejí, ale oni ho i žádají,“ řekl den před procesem advokát manželce MUDr.Jaroslava Horusického. Rozsudek státního soudu sice nakonec zněl na doživotí, ale ministerstvo spravedlnosti jej nepřijalo. Dr.Horusického převezli do plzeňské soudní vazby, kde měl čekat na definitivní verdikt. Místo čekání však spolu se svými dvěma spoluvězni 9.května 1951 uprchl. O průběhu a konci dramatického útěku vypráví František Placatka, který zatčenému příteli tenkrát pomáhal uniknout."

Jaroslav byl zatčen krátce po odsouzení Milady Horákové. Ironií osudu byl na jejím procesu - dostal to příkazem, jako ‚zástupce pracující inteligence‘. Za pár měsíců dostal ve stejné místnosti doživotí. Důvod: ‚protistátní činnost‘ v sociálně demokratické straně.

Na potvrzení či změnu rozsudku čekal v krajské vazbě v Plzni. Na cele byli tři - samí političtí. Když Jaroslav jednou navrhl útěk, všichni souhlasili. Avšak aby se plán zdařil, bylo třeba provést spoustu věcí."

Díra ve stropě

"Spiklenci se začali dobrovolně hlásit na všechny pracovní brigády mimo budovu. Při práci se snažili ‚vyorganizovat‘ co nejvíc použitelných věcí. Hlavně potraviny a ručníky nebo prostěradla, které by v den útěku mohly posloužit jako náhrada provazu. Jaroslav chodil na brigády do nemocnice, kde se mu podařilo na ošetřovně získat luminal: pro uspání služebního psa, ‚podplukovníka Baryka‘.…