Český hudební fond
Monopolní organizace Český hudební fond (ČHF) spravuje značné množství peněz. Mluví se o podivném hospodaření v minulosti, o velkých finančních nárocích v současnosti, o sporech umělců s ministerstvem kultury.
Monopolní organizace Český hudební fond (ČHF) spravuje značné množství peněz. Mluví se o podivném hospodaření v minulosti, o velkých finančních nárocích v současnosti, o sporech umělců s ministerstvem kultury. Na otázku, jak vidí budoucnost ČHF, nám odpověděl nynější prezident této instituce dr. Ivan Vojtěch.
Nedávno jsme byli překvapeni pokusem o analýzu činnosti Českého hudebního fondu. Bylo nám řečeno, že hospodaříme strašně špatně. Že ze 100 Kčs, které vyplácíme, dáváme umělcům na ruku pouhých 18 Kčs a ten zbytek že se někde ztrácí. Jenže Fond jako podpůrná instituce nemá ve své péči jen umělce, ale celou oblast soudobé hudební kultury. Tvůrčí umělci tvoří důležitou, ale jen malou část toho, co se musí podporovat. Kdyby nebylo podpor Fondu Kruhům přátel hudby, desítkám festivalů, slavností, koncertů, podpor na cestovné, tak by dnešní struktura hudebního života vypadala velmi bědně a mnohé by mohlo úplně zmizet. V době, kdy se hroutí zaběhané struktury, hrne se potřeba příslušných peněz na jedinou instituci, která má v subvencích zatím monopolní postavení, a to je Český hudební fond. Spočetli jsme si, že náklady na aparát činí asi 10% výdajů Fondu, nikoli tedy 82%, jak by se mohlo zdát. Osmnáct korun ze sta dostanou skladatelé ve formě přímé podpory a další peníze jdou na podpory nepřímé (např. peníze vynaložené na provedení děl). Fond sám je soustava institucí: vlastní fond, nakladatelství Panton, rozmnožovna a půjčovna hudebních materiálů, půjčovna klavírů…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu