Pravá a levá alternativa

V poslední době je moderní říkat, že velkým problémem československé politiky je, že vláda - tedy v podstatě Občanské fórum - nemá žádnou solidní opozici. Hlavně prý chybí opozice levicová.To je nebezpečný omyl. V moderním politickém spektru začíná být těžké rozlišit, co je pravicové a co levicové. Skalním komunistům se na Západě říkalo konzervativci, scestným komunistům liberálové či reformátoři. Jásiru Arafatovi se dnes říká umírněný a Margaretě Thatcherové mnozí spílají fašizujících diktátorů.

Označovat politiky či organizace za pravé či levé, pokrokové či zpátečnické dávno ztratilo význam, protože v každém případě jde o to, s jakou alternativou je srovnáváme. Arafat je samozřejmě liberál, protože usiluje jen o zničení izraelského státu, zatímco různým Abu Nidalům jde navíc i o zničení těch, kdo Izraeli přejí, aby přežil.

Tradiční pojem levice a pravice pochází z britského parlamentu, kde poslanci konzervativní strany sedí vpravo od předsedy, poslanci labourističtí (a před vznikem labouristické strany poslanci liberální) sedí vlevo. Tradičně se také víceméně bere na vědomí, že pravice zastává zájmy zaměstnavatelů - tedy soukromého podnikání, levice zájmy zaměstnanců, odborů atd. Pravice privatizuje, levice zestátňuje. Pravici jde spíš o vytváření bohatství, levici o jeho rozdělení.

Je to velice důležitá politická rovnováha, která např. Británii umožnila přejít od bezohledného a krutého kapitalismu minulého století (v tomto měl Marx pravdu, ve všem…