Popílek pro Prunéřov

Mezi městy Chomutov, Kadaň a Klášterec se dnem i nocí, v trojsměnném provozu, po němž v jiných odvětvích zoufale voláme, staví složiště popílku pro odpad elektráren Prunéřov I a Prunéřov II.

Jedná se o gigantickou stavbu hodnou svých komunistických plánovačů, jíž padly za oběť dvě vesnice a která bude bezprostředně ohrožovat skoro sto tisíc lidí žijících v jejím okolí. Jak a do jaké míry, to nelze prakticky zjistit, protože solidní studie, ke které by měl přístup řadový občan, neexistuje. Přímé ekologické ohrožení můžeme tedy jen tušit ze zkušeností místních obyvatel - až příliš dobře znají obrovský mrak popílku, co se čas od času zvedne z nedostatečně zajištěného složiště a zaplaví město. O debatách odborníků, je-li složiště radioaktivní či ne, se jen nesměle šeptá, a i ten nejinformovanější, který ví svoje, si tuto pravdu nechce připustit. Představa statisíce obyvatel, žijících už dlouhá léta třeba jen v mírně radioaktivním prostředí, je opravdu děsivá.

Přijel jsem do tohoto kraje, abych se zeptal místních lidí, co si oni slibovali od revoluce. Odpovědi byly shodné: „Svobodu a řešení ekologické situace.“ Svoboda by byla, ekologická situace se ale neustále zhoršuje.

Dlouhé údolí, v němž stávala obec Vernéřov, je srovnáno se zemí a připomíná filmy o třetí světové válce. Je to pohled tak beznadějný, že se tají dech. Ale kam se poděli lidé, kteří se zde narodili a žili po dlouhá desetiletí?

Odchod

Hovořím s paní Jitku…