Nemohou už čekat!
Nedávno jsem jako předseda pobočky Konfederace politických vězňů v Českých Budějovicích při rozhlasové besedě právem konstatoval, že u okresního soudu v Budějovicích probíhají rehabilitace dobře. Ve srovnání s jinými civilními i vojenskými soudy se pracovníci tohoto soudu mohou pochlubit mimořádnými výkony.
A pak jsem se 10.10. zúčastnil zasedání ústředního vedení Konfederace politických vězňů v Praze a uvědomil si, jak nepochopitelně zdlouhavá cesta čeká ty, kteří se konečně dočkali rehabilitace. Zjištěná čísla jsou šokující. Ze stovek rehabilitovaných politických vězňů se částečného odškodnění ministerstvem spravedlnosti zatím dočkalo jen třináct lidí. Úpravy důchodů (prostřednictvím okresních odborů sociálních věcí) se zatím nedočkal nikdo.
Kde zůstala spravedlnost a morálka? Kde zůstala prohlášení příslušných ministerstev, proklamovaná na shromáždění politických vězňů v únoru t.r. v Praze? Kalkuluje se snad s tím, že jde vesměs o lidi staré a nemocné? A že stačí vše trochu protahovat a nebude komu vyplácet? Snad se díky jasnému a nesmlouvavému postoji předsedkyně České národní rady Dagmar Burešové konečně něco změní.
Nemají-li se rehabilitace stát jen posmrtným gestem, musí se na práci soudů i příslušných ministerstev ještě hodně změnit. A rychle.
Stanislav Cába
Oběť a její kat
(projev poslance Josefa Šimečka na zasedání ČNR dne 10.10.1990)
Jsem jedním z politických vězňů…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
