Čeho se bát a čemu se smát

Výroky Vasila Mohority, které se setkaly se značnou averzí veřejnosti, opět vynesly na světlo naléhavé otázky. Kdo jsou komunisté? Co o nich víme? Do jaké míry jsou čitelní? Jsou důvodné obavy z jejich vlivu, nebo se jedná o zanedbatelnou a bezmocnou (či spíše bezradnou) politickou sílu? Podle mého soudu existují pro náš vývoj k demokratické společnosti dvě ohniska eventuálního nebezpečí, která mají s komunisty přímo i nepřímo mnoho společného.

Především jsou to exkomunisté, kteří se snaží ve svých vedoucích funkcích, zejména v ekonomické oblasti, všestranně škodit. Nezáleží na tom, budeme-li je nazývat „nomenklaturními bratrstvy“, „starými strukturami“ nebo „mafiemi“. Mnohým z nich již nedokážeme v jejich činnosti zabránit, protože tu pravou dobu jsme zřejmě propásli. Většina těchto lidí je dnes dokonale maskována. Denně se dozvídáme o různých akciových společnostech, které vznikly z kapitálu neznámého původu a které často provozují něco zcela jiného, než k čemu mají oprávnění. Existují i podniky, které se (například pod hlavičkou výrobních družstev) za úplatu zabývají praním špinavých peněz pro jiné kšeftaře či podvodné organizace. Nejsme-li schopni tyto záležitosti vyšetřit dnes, je nepravděpodobné, že se nám to podaří zítra.

Rozvoj podnikání, spolu s pohybem a přeléváním financí, který přinese hospodářská reforma, již jen těžko umožní rozlišit legálně a nelegálně nabytý majetek. Nakonec rozhodne konkurenceschopnost těchto zbrusu nových podnikatelů, což…