Rozděl a panuj

Dnes se již těžko dopátráme politika, který jako první spatřoval počátek našich dějin v roce 1968. Bylo to patrně krátce po 17.listopadu 1989, kdy jsme četli v tisku a viděli a slyšeli v televizi i rozhlase především ty, jejichž odbojová činnost započala po roce 1968. Jen okrajově a jaksi ostýchavě mohl ve sdělovacích prostředcích vystoupit odbojový pracovník, který začal bojovat proti komunistické totalitě hned v roce 1948 po komunistickém puči.

Když ke konci let sedmdesátých vznikla Charta 77 a další skupiny, spatřovali jsme v nich své pokračovatele v úsilí o svobodu a demokracii v našem státě. Sami jsme - po dlouhých nemocech, mrzačení a jiných útrapách - působili již jen ve svém okolí. S uchem na rozhlasovém přijímači jsme však činnost Charty 77 pečlivě sledovali. Známe dokumenty Charty i prohlášení jiných skupin, známe projevy nynějšího prezidenta Havla před soudem, jeho publikace v zahraničí, slyšeli jsme jeho „Slovo o slově“. Víme, co řekla před soudem paní Vlasta Chramostová i další lidé. To vše v nás budilo obdiv a nadšení.

Nedělali jsme rozdílu mezi námi, kteří jsme pracovali pro ochranu lidských práv a demokracie v padesátých letech, a mezi našimi pokračovateli po roce 1968. Ve stínu šibenic jsme hned po roce 1948 pracovali v krutých a nelidských podmínkách za trvalé lidské hodnoty a demokracii jako jedna ucelená rodina. Také jsme se mezi sebou nedělili na Čechy a Slováky. Stáli jsme uprostřed mohutného a nelítostného zápasu, mezi milióny…