Lesy

„Lesy jsou jedním z největších bohatství naší vlasti,“ stojí psáno v lesním zákoně č.61/77. Jsou zdrojem cenné suroviny pro naše hospodářství, nezbytnou podmínkou obnovování fyzických a psychických sil člověka, důležitým činitelem ekologické rovnováhy v přírodě a obnovy životního prostředí vůbec. Ve skutečnosti se však s nimi nakládá jako s bezcenným materiálem. Poškození našich lesů průmyslovými exhalacemi, velkoplošnými holosečemi a destrukcí půd je považováno za nejhorší v Evropě. 25% lesních ploch je v kritickém stavu. Rychlost, s jakou lesní porosty mizí, je srovnatelná snad jen se zahájením industrializačního procesu v Anglii.

Jedním z největších prohřešků socialistického plánování na našich lesních závodech je neúměrně vysoká těžba. Podle starého lesního zákona platného do r.1961 se smělo vytěžit pouze tolik, kolik odpovídalo předpokládanému přírůstku dřevní hmoty. Při dodržování této zásady mohl být les zachován pro příští generace v celé šíři své užitečnosti včetně produkce dřeva. V duchu socialistické teorie, že dřevo je jediný obnovitelný zdroj a materiál, se zaměnil cíl s účelem a výše těžby se začala odvozovat nikoli z toho, co les unese, ale z nároků jednotlivých hospodářských odvětví.

O ostatních funkcích lesa, které nabývají v době narušeného přirozeného prostředí člověka na důležitosti, o jeho významu hygienickém, zdravotním, estetickém a ekologickém, se dosud jen teoretizovalo.

Zatímco se např. na ploše jedné lesní správy nedaleko od…