Kupředu levá - vzad!

Už přes dva roky se vleče zakavkazský konflikt mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Svazové, ale ani republikové nejvyšší orgány včetně stranických tuto dnes už hodně krvavou záležitost dosud nedokázaly řešit jinak než vojensky. Za jednací stůl zato už dvakrát zasedly demokratické síly obou znepřátelených republik. Jejich jednání však k ničemu nevedla a ani vést nemohla: nebyly vybaveny potřebnou pravomocí. Záblesk naděje do celé situace proto vnesly až volby, které byly letos vypsány ve všech svazových republikách. V Arménii zvítězily demokratické síly už v květnu. Ázerbájdžánské volby do zastupitelských orgánů všech stupňů se konaly 30.září. Demokratické síly Ázerbájdžánu dělaly, co mohly. Bylo to málo. Nad stíny minulosti zvítězit nedokázaly.

Ázerbájdžán vždy býval pevnou a poslušnou oporou Moskvy. Je taky největším svazovým dodavatelem bavlny, těží se tam zemní plyn a velmi strategická ropa. Prestiž bývalého prvního tajemníka komunistické strany Ázerbájdžánu Gejdara Alijeva se proto od roku 1969 začala zvyšovat. Za Andropova se stal předsedou svazové KGB. Za Černěnkovy éry se o něm hovořilo už tak často, že vypadal na jednoho z nejvážnějších kandidátů na nejvyšší funkci. Leč v čele velké země jen jedinkrát nestanul Rus, proto se po Černěnkově smrti vláda pevné zakavkazské ruky neopakovala. Místo ní nastolil nový vůdce Gorbačov kurs opačný: politiku perestrojky a demokratizace. A Gejdar Ali Rza-oglü Alijev se začal ze sovětské politické scény pozvolna a potichu…