Komunisté sjezdovali

Ironií osudu bylo toto poselství tím nejarogantnějším i nejvulgárnějším, co z tribuny víkendového sjezdu KSČM v Olomouci zaznělo. Novináři, kteří čekali snadný terč a zdroj humoru, byli zklamáni. Divadlo, jež tu probíhalo, bylo sice poněkud absurdní, ale šedivé, nudné a rozplizlé. Komunisté sjezd organizačně nezvládli. Pomineme-li pověstný potlesk, věnovali převážnou většinu jednacího času nekonečnému dohadování o organizačních stanovách, pravomocech a různých jiných procedurách. Přes půl hodiny zabralo např. hlasování o tom, zda je možné do strany vstoupit v šestnácti či osmnácti letech. Pokud zrovna nevládl naprostý zmatek, vycházela na světlo jedna snaha: nedat žádný prostor názorům delegátů, kteří byli ve většině - soudě podle debat v kuloárech - konzervativní. Nově zvoleným předsedou KSČM se stal filmový režisér Jiří Svoboda.

Jak si situaci vysvětlit? Mají lidé kolem J.Svobody, jež lze označit za marxistické intelektuály, skutečnou moc ve své straně? Jelikož byli téměř jediní, kdo dostal na sjezdu prostor, by se tak mohlo na první pohled zdát. Ve skutečnosti komunisté spíše opět klamou tělem. Zvolí nového předsedu (pomohlo tomu odstoupení kandidáta Ransdorfa v jeho prospěch), kterého s nadsázkou sobě vlastní prezentují dokonce jako člověka komunisty pronásledovaného, ale opět nedojdou k tomu, co od nich společnost již dosti nervózně požaduje: přiznat se k zodpovědnosti za devastaci naší země a zříci se těch svých členů, kteří jsou zkompromitováni, ať už svou minulostí, nebo svými názory. „Potřebujeme stranu masovou a lidovou,“ pravil Vasil Mohorita. Útěchou nám může být, že nervózní je i členská základna KSČM, což akceschopnosti rodné strany příliš neprospěje.

Co se týče rozhodujícího vlivu, třímá pan Mohorita otěže pevně v rukou. Jedním z prvních bodů jednání sjezdu byl požadavek skupiny delegátů na jeho odstoupení. Byli však rezolutně odmítnuti. Druhý den stejně dopadl i poslanec FS Kostya: „Znovu dávám ke zvážení, jestli by pan…“ Ke jménu Mohorita se již nedostal, přes pískot svědčící o proklamované vnitrostranické demokracii. Sbalil si kufřík a opustil jednání. Sám Mohorita vzbudil svým lišáckým vystoupením, které stojí za samostatný rozbor, mohutný aplaus. Jeho nedávné výroky, které vzbudily pobouření, byly prý vytrženy ze souvislosti a za jejich interpretací se podle něj skrývá něčí potřeba „nepřítele si alespoň vymyslet, když žádný neexistuje“.

Soudružky a soudruzi,

komunisty a sociální demokraty dělilo mnoho problémů v minulosti, ale dnes je spojuje jistota, že musí čelit pokusům o restauraci staromódního kapitalismu minulého věku. Iniciativa agresivního živnostenstva, podvodně zaštítěna včerejšími členy KSČ a morální autoritou T.G.Masaryka může konfiskovat soukromé vlastnictví - jinak nedotknutelné. Myšlenku socialismu si nedáme vyvlastnit od nikoho nikdy.

Od socialismu jako programu osvobození práce a člověka, od programu hospodářské demokracie se neodstupuje položením legitimace. Pro tuto myšlenku se žije a umírá. Nová moderní demokratická levice musí reprivatizovat demokratický socialismus v ČSFR. Tohoto cíle můžeme dosáhnout, jestliže nebudeme ztotožňovat krach sovětského „reálného socialismu“ s rozvojem hospodářské a sociální demokracie, jejíž šance porostou v Evropě i u nás a jež zůstává tématem budoucího století navzdory faktu, že kdesi spadla zeď.

Na cestě k moderní, české a evropské levici se musíme lépe poznat v diskusích o programových cílech, abychom se mohli v příštích volbách setkat jako zájmové společenství, jež znemožní restauraci kapitalismu a uvede do vedoucích státních funkcí socialisty, kteří vědí, že zájmy demokracie a socialismu budou v Československé republice totožné. Tento minimální program moderní levice spojí milióny pracujících v zájmové jednotě, jež zastaví agresivní živnostníky, chystající se rozprodávat národní hodnoty za jakékoli valuty.

Ať žije neutrální, socialistické demokratické Československo!

Se soudružským pozdravem

Ivan Sviták, filozof