Kdo za to může?

Právní řád skončil u nás v únoru 48 a to, co po něm nastalo, se řídilo heslem „Zákon musí sloužit komunistické straně“. Tehdejší soudcové a obhájci, pokud se nepodřídili, byli zlikvidováni a nahrazeni „právníky“, kteří po půlročním kursu bez odmluvy vyhlašovali rozsudky upečené na ústředním výboru strany. Jsou tito úředníci, kteří odsoudili tisíce nevinných lidí na dlouhá léta do žaláře, bez viny? A co příslušníci SNB, kteří v uniformách či v civilu způsobili smrt zatčených a uvězněných? Jsou bez viny ti, kdož zestátňovali miliónové majetky s kusem neplatného papíru v ruce, ničili tisíce sedláků a celé rodiny? Jsou tihle „budovatelé nového světa“ bez viny jen proto, že byli opojeni svou stranickou mocí a údajně v něco věřili? Jsou všichni ti, kdož lhali nebo donášeli na své spolupracovníky, bez viny jen proto, že měli v kapse stranickou legitimaci? Již slyším omluvu, že jsme všichni nějak kolaborovali, abychom přežili. To je opravdu chabá výmluva, lépe řečeno je to veliká lež. Statisíce lidí se přece během těch 42 let postavily proti režimu. V této souvislosti si vzpomínám na rezoluci z roku 1950, kterou jsme napsali jako političtí vězni borského komanda v táboře č.13 v Mariánské Račici a poslali na Západ. Žádalo se v ní:

1) Všichni členové komunistické strany, kteří teď platí 2% ze svého příjmu do stranické pokladny, budou platit 4% do Fondu národní obnovy, a to tak dlouho, až se nahradí všechny škody jimi způsobené. Tento poplatek nemá vliv na jejich pracovní…