Její hlavní zločin

Každému musí být zřejmé, že v naší společnosti panuje silná nespokojenost s dosavadními změnami a jednáním nejvyšších orgánů státu, a to jak s těmi, které připravují naši budoucnost, tak s těmi, jejichž prostřednictvím se vyrovnáváme s naší minulostí.

Jaká před námi stojí rozhodnutí? Vybudovat právní stát, instituce zastupitelské demokracie, tržní hospodářství a systém sociálních záruk v podobě, v níž jsou v zemích západní civilizace samozřejmé. Těchto cílů však stěží dosáhneme bez jasného vědomí, na jakých principech jsou postaveny. A i kdybychom jich vposledku nějak dosáhli, sotva zabráníme jejich opětovnému zhroucení, pokud nám bude chybět vůle učinit z oněch principů svrchovaná měřítka našeho počínání a opakovaně potvrzovat jejich majestát.

V tomto státě nemohou orgány státu udělat nic, k čemu by je Federální shromáždění přímo či nepřímo nezplnomocnilo. FS sice nemůže do činnosti mnohých přímo zasahovat, může však jejich pravomoci měnit, případně je zcela zrušit. (Například soudy jsou povinny řídit se pouze zákony, nikoliv míněním poslanců. Jakmile bychom však zjistili, že rozsudky odporují našim představám o spravedlnosti, můžeme příslušné zákony změnit.)

Zeptáme-li se, čím se zákony stávají něčím více než cárem papíru, pak odpověď zní: tím, že jsou definovanou vůlí Federálního shromáždění jakožto nejvyššího zákonodárce. Právo poslanců usnášet se na zákonech a určovat politiku našeho státu pochází však výlučně z toho, že byli k tomuto účelu…