Patří doly komunistům?

V ostravsko-karvinském revíru (OKR) je patnáct hlubinných dolů, vybudovaných na ložisku černého uhlí. Pracuje v nich kolem 100.000 lidí. Clonou špinavého žlutého dýmu, který se trvale vznáší nad Ostravou, Karvinou a Havířovem, prosvítají vysoké betonové těžní věže. Se jmény jako Fučík nebo Antonín Zápotocký připomínají pevnosti. Města propojená lidnatými vesnicemi vytvářejí zcela zvláštní aglomeraci - domy se zahrádkami v kontrastu s měsíční krajinou a opuštěnými budovami s vymlácenými okny, haldy porostlé křovím kolem černých kalových jezírek, místy propadlá půda… Pod obludnou panelovou výstavbou padesátých let vedou kilometry důlních chodeb. V povzdálí se tyčí - jako panorama socialistického realismu - obrovská železobetonová kostra Nové huti Klementa Gottwalda.

Za komunistického režimu byl těžební průmysl preferován bez ohledu na fakt, že Československo není stát bohatý na nerosty. Nadměrná roční těžba (kolem 24 miliónů tun) byla příčinou nehospodárnosti: levná produkce uhlí nikoho nenutila snižovat spotřebu energie. Docházelo k obrovskému drancování nepříliš vydatných ložisek a OKR byl těžebně přetížen. Centrální plánování direktivně určilo roční kvótu, kterou doly musely splnit, často i za cenu tzv. přikopávek, při nichž se těžilo ve dne v noci.

Po listopadové revoluci se z koncernového podniku OKR stal státní podnik, řízený generálním ředitelstvím, a jednotlivé doly získaly statut odštěpných závodů. Tak se stalo, že doly s 6.000 zaměstnanci…