Období dešťů

Září je v Moskvě mimořádně zamračené, deštivé a studené. Ulice jsou plné kaluží, teplota se vytrvale tlačí pod deset stupňů. Počasí se tak stává pravým opakem stoupající horečky, která začíná zachvacovat celou sovětskou společnost, všechny národy a státy obrovského, stále bezradněji tápajícího Svazu.

Demonstrace, kterou vyhrožoval moskevský primátor G.Popov, nepodá-li svazová vláda a především její předseda Ryžkov demisi, skutečně proběhla v neděli 16.září. Již na sklonku týdne se v podchodech metra objevovaly plakáty vyzývající Moskvany i hosty sovětské metropole k hojné účasti na plánovaném (a kupodivu též oficiálně povoleném) shromáždění. V neděli opět vytrvale pršelo, ale i tak se před sedmnáctou hodinou začaly u bran Parku kultury (dosud M.Gorkého) shromažďovat davy s plakáty, transparenty, prapory, fotoaparáty, videokamerami a magnetofony. Úderem páté se mohutný průvod vydal po Sadovém okruhu k Manéžnímu náměstí. Nepřekvapovalo, že zcela chyběly rudé vlajky, místo nichž se ve větru třepotaly černé vlajky anarchistů, tříbarevné prapory Ruska a modrožluté symboly Ukrajiny. Nápisy na transparentech hovořily jednoznačně: „Komunisté vpřed - z KSSS!“, „Vystoupil jsi z KSSS sám, pomoz soudruhovi!“, „Pryč s ministry - komunisty!“, „Pryč s Leninovým kultem!“ Potupy nebyla ušetřena ani dosud nejmocnější organizace - KGB. „KGB na Kolymu!“, „Doloj KGB!“ (Pryč s KGB). Navzdory kvapně vyprchávající trpělivosti sovětských lidí se objevují i hesla, z nichž dosud nezmizel…