Lidu blíž

Pracovníci obchodu, aniž by se nechali mást podezřelými novotami, jako je parlament, svižně protestují proti návrhu malé privatizace. Nahrává vekslákům a starým strukturám, kterým umožňuje vyprat jejich špinavé peníze. Prostý prodavač, podle televizních Aktualit dřívějším režimem „mocensky zahnaný na okraj společnosti“, jako vždycky ostrouhá. A zástupce učitelských odborů dokonce protestuje, že malá privatizace omezí možnost státních zásahů do učňovského školství. (Kéž by.) Sociální demokracie a lidová strana s návrhem zákona také nesouhlasí; jsou prý pro spravedlnost.

Chce to myslet o krok dál, pokud nám to ovšem touha po spravedlnosti a preferencích dovoluje. Pokud bychom nezavedli milionářskou dávku a nezkasírovali stejným metrem všechny veksláky, komunisty i Václavy Havly bez rozdílu, tak se ty špinavé peníze do ekonomiky stejně dostanou. Jenže špinavěji. Pokud bychom ovšem nezakázali privatizované prodejny prodávat. To už bychom se na nějaký trh mohli rovnou vykašlat a přiznat si, že socialismus byl lepší. Pro zaměstnance obchodu asi byl; za socialismu nestávkovali.

Ve skutečnosti je protitržních ústupků v návrhu zákona tak akorát. Možnost splácet polovinu ceny do pěti let je výhodou zvětšující se s inflací. Rozšířit zákaz změny sortimentu dál než na prodejny potravin by se rovnalo sabotáži. Privatizované obchody se změní na kasina pouze v tom případě, jestliže českoslovenští obyvatelé rozhodnou výrazně omezit své nákupy ve prospěch hazardních her,…