Sarkofág pro zasloužilé členy KSČ

Na Ústředním hřbitově v Brně či Pomník obětem reakčního teroru v roce 1951 v Babicích a jiná sochařská dílka Miloše Axmana propaguje Zdeněk Čubrda ve své knize z roku 1988. Jeho společník, vídeňský galerista Peithner-Lichtenfels, věděl, že Čubrda byl v lednu mezi prvními vyhozen z ministerstva kultury, ale po jeho pověsti nepátral. Jinak by se domákl, že jeho partner již roku 1980 vedl z oficiálních pozic nejdříve zákulisní a posléze otevřený boj proti Valochově brněnské výstavě Současná česká kresba. Okleštěnou výstavu pak v Rovnosti napadl takovým článkem, že i redaktor komunistického listu musel některé pasáže pro přílišnou útočnost vypustit. Nechvalně známou funkcionářskou činností ve Svazu výtvarníků, soustavným psaním katalogů Axmanovi a neustálým řečněním se vypracoval až na ministerstvo kultury do funkce vedoucího oddělení výtvarného umění. Kromě platu si tam hned začal z fondu malířů, sochařů, grafiků a architektů vybírat různé tvůrčí podpory či příspěvky na cesty (činnost v branži nazývaná „dojení dvojky“ podle 2% daně odevzdávané výtvarníky z honorářů do ČFVU). Na nějaké tisícovce zřejmě nezáleželo, neboť na jednom z přiložených dokladů zní účet na pět tisíc korun, ale je rozepsán na čtyřikrát patnáct set, takže pan Čubrda zřejmě dostal tisíců šest. Celkem si vybral 50.485 Kčs. To znamená, že každému malíři, sochaři či architektovi dluží 7 Kčs, za což se dá pořídit jeden obstojný calvados v Blatničce nedaleko jeho výstavní síně. Vzhledem k beznadějnému…