Porod giganta

Rozpad sovětského impéria, jeho stále rostoucí rychlost a především jeho nevypočitatelnost nás nepřetržitě staví před nové a neočekávané skutečnosti. Takovou je i postupné osamostatňování Ukrajiny. Díky důsledné rusifikaci se zde donedávna neprojevovalo výraznější národní povědomí.

Z osobní zkušenosti mohu říci, že v samotném hlavním městě Ukrajinské SSR Kyjevě drtivá většina obyvatel mezi sebou mluvila pouze rusky. Neinformovaný návštěvník mohl lehce nabýt dojmu, že ukrajinština je jen nějaký dialekt, který se od ruštiny liší pouze jinak psaným měkkým i. Ukrajina - jako sovětská svazová republika - platila za poslední baštu brežněvistů a společně s Běloruskem a feudálními středoasijskými republikami za nejkonzervativnější část celého Sovětského svazu. Dnes je téměř všechno jinak.

Podívejme se trochu do historie. V chaosu ne nepodobném dnešní situaci, který zachvátil Ruskou říši po únorové demokratické revoluci, se v celém impériu začaly velmi brzy projevovat odstředivé tendence. Nevyhnuly se ani Ukrajině. 17.března 1917 se v Kyjevě ustavuje Centrální rada, která postupně, jak se z „prozatímní vlády“ stávalo bezvládí, stupňovala své požadavky: od samosprávy až po vyhlášení úplné nezávislosti. Pro Ukrajinu je ale příznačné, že ještě v tzv. Třetí ústavě z 12.11.1917, tedy pět dní po „dobytí“ Zimního paláce, se hovoří o „federaci s Ruskem“. Teprve když Rusko jako takové přestalo ve víru občanské války existovat, odhodlala se Centrální rada 22.ledna 1918…