Odborářský monolog

Jestliže všichni tvrdí jedno a totéž, dialog nevzniká, byť by mluvila třeba stovka lidí. Odborářští vůdcové, kteří se sešli ve studiu Dialog minulé úterý, říkali - alespoň pro nezasvěcence - pořád to samé. Nevyužili možnosti pozvat před kameru i zástupce vlády, s nimiž by si mohli sporné záležitosti vyříkat přímo na místě. I když chápu jejich obavy stran sociálního dopadu ekonomické reformy, způsob, kterým je předkládali, mne stavěl vnitřně do opozice. Stěžovali si, že je vláda nebere za partnery, a já se ptal, zda chyba není na jejich straně. Volali vládu k zodpovědnosti a já si coby také-odborář říkal, že je na čase, aby i oni skládali účty. Jak se orientují v nepřehledné vnitrostátní a mezinárodní situaci? Jaké problémy považují za důležité a jaká řešení navrhují? Co udělali pro to, abychom se dopracovali k prosperující demokratické společnosti?

Orientace našich odborových předáků v ekonomických a sociálních problémech je spíše bídná. Nikdo, kdo se opravdu zajímá o vývoj našeho hospodářství, si přece nemůže vážně myslet, že vláda bude mít průběh reformy natolik v ruce, aby mohla na požádání stanovit očekávaný pokles životní úrovně. Tento pokles bude souhrnným výsledkem převážně spontánních mikro- i makroekonomických procesů. Jeho dramatičnost bude úměrná našemu vnitřnímu zadlužení, které vyhodnotí teprve tržní mechanismy.

Donedávna jsme ještě mohli žít v iluzi, že hospodářství řídíme vědecky. O neblahých koncích této sebevražedné strategie nás dnes…