Klaunovy názory

Skutečnost, že mezi poslanci všech našich sněmoven je jen jeden, který dovede ve své řeči užívat humoru, je jednak tristním svědectvím o stavu ducha těchto sborů, jednak velkým trumfem onoho smělého poslance. Bohužel, když mluví úplně vážně, už to taková sláva být nemusí.

I když pro většinu posluchačů ano. Poslanec Miloš Zeman je totiž i skvělým rétorem. Tělovýchovní bafuňáři, kterým vždy činilo svrchované potíže dorazit až na konec věty, aniž by vybočili z vazby, mu byli v roli jeho zaměstnavatelů po léta ochotni odpustit kdejaký sarkasmus (a to i v případě, že jim došel). Činili tak čistě z úžasu nad tím, jak tento muž spatra říká bezchybné věty, jež zapsány vydaly by každá na půl stránky.

V Lidových novinách z 18.září si Miloš Zeman vzal slovo hned dvakrát, na první a na deváté straně. V obou článcích polemizuje se svým mnohaletým diskusním partnerem Václavem Klausem a napadá jeho „kupónovou privatizaci“. Podívejme se však na tyto články jako na další krůčky v objasňování jediné myšlenky, ze které všechny Zemanovy argumenty pramení: utahování opasků.

Když po klaunovi tento vtip opakoval kdekdo, ozval se v něm intelektuál, který má potřebu blíže vysvětlit, co svou metaforou myslel. Máme si prý odpustit koupi barevného televizoru. Na pozadí tohoto ne právě trefného příkladu začalo být zřejmé, že autor neřekl, co s takto ušetřenými penězi počít. Začátkem července zvážněl a napověděl ještě víc: koupit akcie. A v posledních týdnech dotáhl svůj šprým o…