Čekání na zázrak

Jsem jedním z těch, kdo naléhají, aby naše hospodářské reformy byly co nejrychlejší a nejradikálnější. Domnívám se totiž, že tak to bude nejzdravější pro stát i pro občana. Nadto i nejrychlejší reforma potrvá roky, než přinese výsledky. Její sociální účinky by měli nést všichni občané solidárně.

Na tomto mém přesvědčení se nic nezměnilo, člověk se však přesto zarazí nad rozsahem problému, který se nám přímo před očima rozvíjí na příkladu NDR. Všechny bývalé komunistické země stojí před stejným problémem společenského přechodu od socialismu ke kapitalismu, přechodu, o kterém nikdo nic konkrétního neví - studie a učebnicové příklady budeme psát a tvořit sami. Východní Němci se s pomocí velkého, silného a bohatého bratra nedočkavě vrhli do tohoto dobrodružství po hlavě a v těchto dnech, definitivně na prahu sjednocení, mohou udělat první bilanci.

Příliš veselá jistě nebude. Do konce letošního srpna bylo na území brzy již bývalé NDR přes 360.000 registrovaných nezaměstnaných, to je něco přes 4% všech pracujících. Více než 100.000 lidí odešlo předčasně do penze a tento trend pokračuje, i když pomaleji. Čísla to nejsou vysoká, srovnáme- li situaci s kterýmkoliv západním státem - například ve Spolkové republice, považované za jednu z nejlépe prosperujících zemí světa, je nezaměstnanost dvojnásobná, navíc západní část Německa financuje celé sjednocení, což není maličkost. Občané východního Německa však byli zvyklí, že se jim o zaměstnání (i když ne o smysluplnou práci…