Labyrint gruzínské opozice

Poslední koloniální říše světa, Sovětský svaz, se v křečích rozpadá. Prezident Gorbačov se již od samého počátku perestrojky snaží dohnat běh událostí, ten se však stále více a více zrychluje a vymyká jakékoli kontrole. A pokud se nestane něco velice neočekávaného, pak se Gorbačovův projekt „Spojených států sovětských“ velké části dnešního Sovětského svazu už prostě nebude týkat.

Ještě před rokem se zdálo, že se Gruzie vydá na cestu k samostatnosti hned po pobaltských republikách. Proč se tak nestalo? A kdy se tak stane?

Devátého dubna minulého roku byla v Tbilisi pásy tanků, polními lopatkami a bojovým otravným plynem utopena v krvi nejen největší demonstrace v dějinách země („Byli jsme tam prostě všichni, celá Gruzie“), ale i jakákoli možnost gruzínské perestrojky. Mrtví se stali národními mučedníky a svoboda a úplná nezávislost jediným směrem dalšího boje.

Došlo k nebývalému rozvoji opozičního hnutí, které brzy tak zesílilo, že ho ani komunistický aparát nemohl ignorovat. Na jaře tohoto roku se podařilo sjednocené opozici bojkotem zabránit provedení voleb (voleb starého typu se zvýhodněním jedné strany). V komunisty ovládaném Nejvyšším sovětu Gruzínské republiky byla pak přijata deklarace o suverenitě republiky a zrušena platnost všech dekretů přijatých po roce 1921, tj. roce, kdy Gruzie ztratila samostatnost. Moskva na tyto kroky navenek nijak nereagovala, což se zde hodnotí spíše záporně, protože tím dává najevo, že o odtržení Gruzie ani neuvažuje a…