Jak dál v Maďarsku?

Na jaře proběhly v Maďarsku stejně jako u nás první svobodné parlamentní volby od roku 1946. V květnu pak nový parlament schválil vládu ve složení Maďarské demokratické fórum, Křesťanskodemokratická lidová strana a Nezávislá malorolnická strana i vládní program.

Výsledek koaličních jednání byl do jisté míry překvapením, neboť se očekávalo, že vládní koalici vytvoří Maďarské demokratické fórum (MDF) spolu se Svazem svobodných demokratů (SSD) jakožto dvě nejsilnější strany. Nedošlo k tomu však z několika příčin. Tak velká koalice by nahrála na smeč komunistům, kteří by se tak stali nejsilnější opoziční silou. A byla tu rovněž obava, že velká koaliční vláda by měla v parlamentu tak silnou podporu, že by si mohla při přijímání nových zákonů počínat zcela svévolně.Nová vláda vzápětí předložila program rychlé přestavby hospodářství (zákon o privatizaci, o půdě, změnu cenové a mzdové politiky, zastavení inflace atd.) a současně požádala veřejnost o stodenní „lhůtu trpělivosti“. Své funkční období ovšem z těžko pochopitelných důvodů začala řešením druhotných otázek: státní znak, způsob volby prezidenta republiky či zavedení výuky náboženství do škol. Svaz mladých demokratů (FIDESZ) a SSD měly navíc vážné výhrady k odborné způsobilosti některých ministrů.

Pár dní před vypršením stodenní lhůty představitelé vládní koalice i opozice kritizovali uplynulé období. Předseda parlamentní frakce MDF Imre Kónya prohlásil, že úsilí vládní koalice zcela odpovídá zájmům státu a…