Dvanáct let neživota

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jaroslav Mašek. Narodil jsem se 6.listopadu 1930 v Žichlicích (okres Plzeň- sever). V Plzni jsem se učil kuchařem, hned po válce jsem vařil v hotelu Central, kde bydleli i příslušníci americké armády. S některými jsem se spřátelil a po jejich odjezdu z ČSR jsme si ještě nějakou dobu dopisovali, což skončilo v únoru 1948.

Ještě dva roky před tímto zlým letopočtem jsem se přestěhoval do Mariánských Lázní a pokračoval tam v učení. Tehdy jsem se setkal s některými americkými vojáky, kteří sloužili v Západním Německu a tady byli jako lázeňští hosté. Znal jsem se s nimi již z Plzně. V Mariánských Lázních jsem se angažoval mj. i při založení Svazu přátel USA ve Svazu mladých národních socialistů. Mezi nimi vynikal jistý Jiří Volena a jeho přítelkyně A.Lederová. Až po svém zatčení 3.března 1948 jsem se dozvěděl, že byla konfidentka StB.

První výslech u okresního soudu v Mariánských Lázních trval 16 hodin. Reflektory do očí, bití obuškem.

Další výslechy byly delší, až 24 hodin. Tak jsem se jako sedmnáctiletý kuchařík seznámil s řadou estébáků. Některá jména jsem se dozvěděl (Fitlbach, Kavina, Žižka, Pištěk). Bylo jich víc, museli se střídat, aby ze mne vytloukli, co jsem sám nevěděl. O žádné vojenské a průmyslové špionáži jsem neměl tušení. Výslechy skončily 20.dubna 1948. Byl jsem dost zbědovaný, některé kopance do těla bolely ještě celé měsíce a přeražená ruka se špatně hojila. Vězeňské cely, kterými jsem prošel,…