Právní reforma

„Právo pak nic jiného není nežli umění a rozeznání dobrého od zlého, spravedlivého od nespravedlivého…,“ tvrdil roku 1579 Kristián z Koldína po vzoru práva římského.

Tím se přiblížil skutečnosti víc než kterýkoli náš současný teoretik. Snažil se naznačit, že právo je starobylý systém pravidel chování, řídící se vlastními zákonitostmi, které umožňují život společnosti. Do tohoto systému není radno zasahovat bez jeho pochopení, jak se bohužel stalo po roce 1945. Již tehdy byl u nás právní řád rozbit a přestal odpovídat tomu, co se v civilizovaných zemích pod právem rozumí.

Do povědomí veřejnosti již pronikly některé „hlavní úkoly dne“ - reforma ekonomiky, zlepšení stavu ekologie. O právní reformě to říci nelze. Většina z nás neví, o co jde.

Pravda je, že reforma probíhá. Zákony vznikají rychle, někdy možno říci přímo zběsile (některé zákony z jara 1990 byly již znovu měněny). V čem je tedy problém?

Především zaráží nesystematičnost změn. Opravdu kulturní země se vyznačuje tím, že má zákonů málo: smršť předpisů je tedy pouze nutným zlem. Zřejmě se musíme smířit s tím, že naše právo bude několik let plné různých záplat a nedodělků. Rozhodně ale nelze dopustit, aby to tak zůstalo natrvalo. Měly by být zahájeny práce na něčem definitivnějším. Už jen proto, že příprava opravdu dobrého zákona může trvat několik let.

Naší právní reformě vládne zcela neujasněná teorie práva. Leckdo už tuší, že právo není vůle vládnoucí třídy, tedy vlastně nástroj k…