Památková péče

Památková péče se v totalitním režimu vyvzdorovala na evropskou úroveň, říká se v závěrečné zprávě z Aktivu odborných pracovníků památkové péče ČR v Roztěži, konané ve dnech 12.-14. března 1990. Je to pravda. Platila už před dvaceti, pětadvaceti lety. Platí však také dnes?

Není vinou památkářů, v jakém stavu se nacházejí naše památky. Nebyli a nejsou to oni, kdo nechává fyzicky chátrat budovy, kdo navrhuje bourat, kdo odmítá financovat. Ve svých rozkladech o tom, jak fungovala a dosud funguje státní správa památkové péče, dovozují, že je nutné spojit odbornou odpovědnost s odpovědností výkonnou (tuto kompletní odpovědnost chtějí vzít na sebe). V těchto textech neustále opakují nářky nad tím, že obor památkové péče bude novými zákony likvidován, chybí v nich však jakákoliv reflexe stavu jejich vlastního oboru.

Památková péče byla ve skutečnosti likvidována minulým režimem. Fakta svědčí o tom, že to byla likvidace záměrná: byl zrušen Památkový úřad, v památkových střediscích nacházeli útulek byrokraté a vysokoškoláků tam smělo pracovat jen málo, památkáři byli špatně placeni, studium kunsthistorie a dalších potřebných oborů bylo drasticky omezeno. O oboru, který si vyžaduje více než jen odbornou péči, nechali komunisté rozhodovat diletanty.

Není vinou památkářů, v jakém se stavu se nacházejí památky, a není jejich vinou, že nám o tom dříve nemohli skoro nic říci. Dnes mohou a říkají: dejte nám to všechno na starost. Vedou boj s národními výbory,…