Oči k vidění, uši k slyšení

Ekonomická reforma, tržní hospodářství, utahování opasků. Reforma, kterou se musíme vyrovnat s dědictvím reálného socialismu, je nutná. Není ale možné utahovat opasky těm, co si v nich už dávno museli přidělat další dírky sami. Mohlo by je snadno napadnout, že ten jejich proděravělý řemen se už hodí akorát tak k oběšení. A že by to nikomu ani nevadilo.

Sklepy

Na chodník se složí dvacet palet papíru, dvě na sobě mají rozměr tak menší rakve. Jedna váží patnáct kilo. „Režisti“ je nanosí po strmých schodech do sklepní dílny k řezačce, k píchačce. Těmito stroji mechanizace začíná a končí. Všechno ostatní se dělá ručně, hlavně průmyslové vazby, zaměstnankyně je šijí drátem. Je to úmorná jednotvárná práce. Aby splnili normy, pracují mnohdy přesčas, v sobotu i v neděli, někdy vynechají dovolenou. Výdělek je kolem 1.800 Kčs. „Domácí“ vydělají i víc, někteří by se na pracovišti ani nedokázali pohybovat, jenom na záchod je to sedm schodů. Doma si mohou lehnout, odpočinout, od dílenských zářivek je nebolí oči (pokud vidí, samozřejmě). Ale někteří by byli raději v kolektivu, s ostatními. „Mentálové“ - většinou se snaží, dřou, ale nějak jim to prostě nejde - někdy si za měsíc vydělají dvě stovky.

„Invalidé by správně měli pracovat v prostředí vhodném pro rehabilitaci. Ne si tvrdě vydělávat na obživu. To ale zní jako špatný vtip.“ Hana Kolská pracuje v družstvu OBZOR šest let. Teď je vedoucí závodu 410 v Malířské ulici v Praze 7. "Například režisti. Po…