Náš člověk v Kuvajtu

„Já sám jsem přišel do Kuvajtu v šedesátém osmém, to se na nás ještě chodili dívat jako na dravou zvěř, jako na inženýry z komunistického světa, jestli taky něco umíme. Když viděli, že jo, tak jsme tam pak měli pozici dobrou, hlavně doktoři a my na ministerstvu veřejných prací a na ministerstvu energetiky. A v posledních letech se tam uplatnila spousta lidí u soukromých firem,“ vypráví ing.Zdeněk Dvořák, který právě dorazil z okupovaného Kuvajtu. Působil tam s přestávkami dvacet let jako expert pro kanalizace na ministerstvu veřejných prací.

Na rozdíl od Saúdské Arábie se v Kuvajtu ruce za krádež nesekají, a nesekaly se tam ani před těmi dvaadvaceti lety. Naopak můžu říct, že v posledních letech tam společnost byla daleko konzervativnější než tehdy. Tehdy mladé holky začínaly chodit v minisukních a koupat se v bikinách. To je teď vyloučená věc. Je to vliv fundamentalismu, který táhne islámským světem. Ne že by se Kuvajťané změnili, ale začali mít strach, že by jim někdo vytkl, že žijí hříšně, a za to by je spolknul, zjednodušeně řečeno. Takže i vláda na to začala tlačit, dávala například ženám přídavky, které by třeba v jiné zemi znamenaly doktorský plat, za to, když chodily v abáji, tradičním arabském oblečení. Ale přitom bylo spousta takových, které tím příplatkem pohrdly a chodily oblečené po evropsku.

Mám za ta léta mezi Kuvajťany mnoho přátel, znal jsem osobně i některé vládní činitele, třeba i ministra zahraničních věcí. Podle mého názoru vláda…