První fáze, druhá fáze

Projev Václava Havla z 21.srpna zapůsobil na mnoho lidí elektrizujícím dojmem. Dojetí nad tím, že muži na balkónech jsou s námi, že artikulují naše myšlenky a pocity a zavazují se nám, že je budou prosazovat, dosud funguje. Je to stále totéž nezapomenutelné dojetí, které jsme zažívali poprvé v listopadu. Ani jsme si přitom nestačili všimnout, jak se naši demokratičtí politici naučili řečnit. Řekněme rovnou, že Václav Havel dobře a jeho předřečník Petr Kučera špatně. Někteří příznivci OF jsou zmateni a podrážděni, když Petr Pithart použije slova konsensus. Pochybuji, že své hnutí vůbec poznají, když je Petr Kučera charakterizuje jako sílu, „která iniciuje žádoucí systémové změny, garantuje náš vývoj, reaguje na hlas občanů, integruje demokratické síly společnosti“. Že „je dosud patrný rozpor mezi etikou a politikou,“ může znamenat tisíc a jednu věc a platí to vlastně na celém světě. Kučera šel cestou nejmenšího odporu: sestavil svou řeč z frází, které se snadno produkují, ale posluchače příliš neoslovují. Pokud ho přímo nedráždí: „vyvolat změny v personálním složení řídících složek všude tam, kde úsilí o vytvoření efektivnějšího a odbornějšího řízení hospodářství a věcí veřejných naráží na odpor lidí včerejška…“ Takový řečník riskuje, že si ho občané spletou po zvuku jeho slov se starou strukturou dříve, než si uvědomí, že jejich obsah má vlastně být, aby se tak řeklo, pozitivní. I podle volby výrazu pro srpnové zvatele se pozná, kdo je mistr slova: Havlovým …